Odjezd z Třince 13:20. V 17:30 jsem už vystupoval v Libňi, odkud jsem se dotrmácel k blízkému obchoďáku Harfa. Ještě předtím jsem nakoukl jak to u arény vypadá.. Stála tam slušná řada, na to, že měli otevírat o hodinu později.. Po "obědě" v KFC jsem se deset minut před 19:00 vydal do arény. Lidé pořád přicházeli, ale na místě byla teprve slabá čtvrtina lidí. Vetřel jsem se někde do takové 12. řady a vyčkával příchod předkapely, kterou měli být britští indiáni Everything Everything. Nečekaně začali chlapci hrát už v 19:30 - o půl hodiny dříve.
Zpočátku jim to trvalo, než dostali lidi alespoň trochu do varu. Prohodili pár českých slov (co si pamatuju tak "dekuji"), zahráli jak songy ze staré, tak i nové desky, a pak se vypařili. Za zmínku určitě stojí Cough Cough a Photoshop Handsome. Nechápu proč nezahráli MY KZ, UR BF, ale to už se asi nedozvím. Hráli parádně, energie z nich šířila všude, české publikum to moc neuchvátilo, ale já si to užíval. Na jejich samostatný koncert bych šel s radostí. Následně se čekala dobrá půl hodina a něco na Muse.
Epický začátek v podání Unsustainable nenechal nikoho v klidu. Dubstepové intro se povedlo na jedničku, stejně tak i světelné efekty, které zářily na celou arénu. Druhý track si vysloužilo Supremacy, které znělo skoro stejně epicky jako intro. Na konci Matt pozdravil "Dobrý večer, Praha!" a pokračovalo se dále. Setlist na evropském turné bývá většinou stejný, až na pár vyjímek. U třetí písničky se rozhoduje, zda se bude hrát Hysteria, či Map of Problematique. U nás vyhrálo Map of Problematique. Den před koncertem jsem v Map tajně doufal, nakonec mě však živé provedení zklamalo. Po slabším kousku přišla na řadu funkovka Panic Station, která rozhýbala spoustu lidí do rytmu, včetně mě.
První největší úspěch však zaznamenala hitovka Resistance, při které začalo to pravé davové šílenství. Při části "It could be wrong, could be wrong" se skákalo, při refrénu hromadně zpívalo. A živé provedení bylo ještě povedenější než na desce. Kytarový riff, který už mnozí znají ze záznamů, začal snad nejznámější Muse song. Samozřejmě že mluvím o Supermassive Black Hole. Well played. Následuje pomalejší skladba. Animals. Dobrý kousek, který považuju za jeden z nejlepších ze 2nd law. Neznámá melodie, Matt odchází dozadu, nikdo nezpívá. Dom a Chris hrají Monty Jam - aka. drum & bass jam. Krátká předehra před baladou Explorers, kterou na žádném albu nenajdete. Explorers se nečekaně líbilo hodně. Ačkoli se jednalo o nejpomalejší hraný song celého večera, rozburcované publikum si Matta a zpěv u klavíru užilo naplno. Krása.
Následuje Sunburn! Jeden z top momentů celého večera. Matt zůstává u klavíru a dohromady hrají opravdu božsky. Prostě a jednoduše - eargasm. :D Místo Sunburnu se hrávají Falling Down nebo Ruled by Secrecy, na Prahu naštěstí vyšel Sunburn. Jedenáctou skladbou se stává Time is running out. Další z klasik, která patří k nejposlouchanějším. Opět moment, kdy zpívá, skáče a skanduje velká část publika. Poprvé nahrazuje Matta Chris s písní Save Me. Na albu mi trvalo dlouho než jsem si ji oblíbil, živě bych ji zařadil za jednu z nejméně povedených. Ať už to bylo Chrisem nebo provedením, Save me mi prostě nesedla. Mohli radši dát Liquid State. Na scénu přichází Matt v brýlích, je jasné, že další track bude aktuální singlovka Madness.
Živě zněla mnohem lépe, než na záznamu z internetu. Pohodička a kytarové riffy, které měly bezpochyby největší úspěch. Hned za ní se hraje nový singl - Follow me, který má kupodivu snad větší ohlas než Madness. Během Undisclosed Desires se Matt projde před prvními řadami a podá si s většinou ruku. My vzadu tiše závidíme a sledujeme Matta na projekci. Tady jsem taky nečekal, že se mi bude song líbit živě ještě více než v originální verzi. První a taky jediný track z Origin of Symmetry - Plug in Baby zaznamenává další obrovský boom mezi lidmi. Člověk takhle bezpochyby pozná, jací jsou mezi lidmi favoriti. Všichni ruce nahoře a jede se.
Na projektoru se najednou objevuje ruleta, obsahující pouze dva políčka. New Born a Stockholm Syndrom. Kulička se točí dost dlouho a z publika se drtivě více ozývá "Stockholm Syndrom!". Obojí mám hodně rád, takže mi bylo vlastně jedno co nakonec dají. Vyhrál Stockholm. Tady se Muse vyřádili snad nejvíce. Namakaný rockový sound, efekty a naladěné publikum tvořilo atmésféru jako na metalovém koncertě. Opět jeden z top momentů celého koncertu. Po dohrání následuje ticho, projekce aka. obrácená pyramida sjíždí dolů a pouští se na ni Isolated System. Jedna třetina lidí tiše sleduje, druhá třetina se snaží Muse přivolat zpátky, třetí bučí, protože se jim ticho zřejmě nelíbí.. :-D Konec se však ještě neblíží. Přichází další hit. Uprising.
Po dohrání přichází Chris s harmonikou, hrající jakoby znělku z nějakého westernu.. Ti, co se dívali na nahrávky na internetu poznali, že se jedná o jakousi předehru před Knights of Cydonia. Jo, Knights of Cydonia. Ač už jde o 19. písničku Muse se zdají pořád plní energie, publikum samozřejmě taky. Dalo by se říct, že jde o skvělé finále, ale ne.. Ještě nás čekají po 5 minutové přestávce dva songy. A to jedna z mých nejoblíbenějších - Starlight & Survival. Matt ukazuje jak se má tleskat, fanoušci po něm tleskání opakují a zpívají refrén. Celá scéna vypadá jako by jste stáli před ohňostrojem.. Naprostá krása. Posledním trackem večera se stává Survival. Mnohými nenáviděná písnička, v aréně to však každému bylo fuk.
Plní energie začali, plní energie také skončili. Skvělé strávené 4 hodiny, nezapomenutelný zážitek, peníze, ne peníze. Muse ukázali, že živě to prostě umí. Škoda, že jsem se nedočkal songů jako Showbiz, Dead Star, Hysteria, Muscle Museum, Apocalypse Please, Bliss, New Born, Invicible.. Ale i tak byl set dobře udělaný.
Co říct nakonec..
Příště jedu znova.
// Resistance Live // Explorers Live // Knights of Cydonia Live // Celý koncet na Youtube // Fotky //
